Únava a prokrastinace - pochopení v souvislostech
Co mají dnes společného téměř všichni čeští středoškoláci a maturanti posledních několik let? Zde prosím rodiče i prarodiče o pozornost. Protože pokud pozorně nasloucháte dětem i osobním prezentacím studentů na maturitních plesech, určitě vám neunikne, že je velmi nápadně spojují některé projevy v prožívání života - únava vyžadující dlouhý spánek, nízký výkon a prokrastinace. Na plese je možné to slyšet u 90% studentů a může to být i úsměvné. Slýchám dovětky dospělých typu: "No jo no, to jsou celí oni." "Válet se a žádná zodpovědnost..."
Ono to ale z dlouhodobého hlediska úsměvné není ani trochu, protože když si naše dospívající vyslechnete a pozorně jim nasloucháte, dojde vám, že jsou vlastně zoufalí z toho, co jim tady po sobě necháváme my, a jak k nim přistupujeme. Vysoké procento rodičů o tom, co řeší jejich děti nemají ani tušení. Proč? Přiznejte si, kolikrát jste svým dětem potom, co se vám svěřily, řekli: "Ale prosím tě, ty naděláš." A nebo: "Hele já ve tvým věku..." "Na tohle teď fakt nemám čas..." "To si budeš muset zvyknout, to je normální..." Věty podobného typu ale nejsou nic jiného, než bagatelizace problémů, které se pak vrší a vy o tom nemáte tušení. Proč? Protože jste tímhle svým přístupem automaticky ztratili důvěru svých vlastních dětí. Takže zde je řešení dětem opravdu se zájmem naslouchat a být přítomní jejich prožívání. Nenabízet hned řešení, ale být přítomní tomu, když to jde ven. Ano, u nás to nikdo nedělal - ale ruku na srdce - kolikrát nás to mrzelo. A ujišťuji vás - i když už jste o tu důvěru přišli, dá se získat zpět - trvá to chvíli, ale je to možné.
Druhý problém, který se podepisuje na tom, jak se děti cítí, je svět topící se v mediálním a informačním chaosu. Informací, které jedna druhou kontrují nebo poukazují jen na chyby, na to, co se nepovedlo, šíří osočování, výhrůžky, a podporují divadlo politiků, u kterých je soudnému člověku jasné, že to s národem nemyslí upřímně - to všechno způsobuje pocit přehlcení, znechucení a že s tím vlastně už ani nic dělat nejde. Děti se tak stahují do svých vlastních imaginárních světů, které si postupně tvoří sami pro sebe, aby v tom, co jim tady svými vlastními volbami připravujeme, doslova přežily - nebo jen přežívaly.
Přežít školu, co to je? Víte kolikrát denně si maturanti vyslechnou, že jsou nejhorší maturitní třída, kterou učitelé kdy měli (to je mimochodem už dost trapná a velmi stará rádoby motivující věta kantorů)? Nebo další rádoby motivátor u maturantů - že všechno vzdali, ať se vzpamatují - i když studenti vědí, že to tak není, protože oni u učení sedí - ale problém je, že nemají motivaci k tomu učit se něco, s čím třeba ani nesouhlasí nebo vědí, že to v reálném životě funguje jinak, a tak memorování moc nefunguje. Přiznejme si - jak by bylo v takové škole nebo v zaměstnání nám? Empatie, je něco, co se v člověku dokáže rozvinout, když se učí naslouchat pozorně druhým. Učme se to prosím. Uděláme mílové kroky dopředu pro sebe i pro společnost, protože když se měníme my, mění i svět kolem nás. Pak nebudeme mít doma zoufalé, frustrované děti, ale bytosti, které se problémům budou umět postavit. Budou mít díky tomu, že jsme se o ně zajímali a mluvili s nimi o tom, co řeší nebo co se ve světě děje, rozvinuté kritické myšlení, svůj vlastní názor. Budou si také umět zdravě nastavit své hranice. A bude jim lépe. Nám všem.
A protože to všechno nejde změnit lusknutím prstu a něco nemůžeme ovlivnit osobně, je dobré vědět, že nám příroda pro tyto momenty nebo životní úseky nadělila dary, které lze bez obav na vliv zdraví využít. U nás máme k dispozici trojici, která pomůže. Jsou to kapsle Celitin skvělé na pamět a udržení pozornosti při učení se na zkoušky, výborné jsou i pro podporu paměti u starších osob, dále Revitae - pomáhá u osob s vysokým stupněm stresu, přináší úlevu a ještě vám doplní vitamíny a minerály a nepřekonatelné jsou kapky Relaxin, které zklidní, ale neovlivní koncentraci a pomohou i ve chvílích, kdy čelíme hlubokým životním dilematům - a to nejlepší nakonec - nejsou návykové.
Takže shrnutí na závěr - přestat zlehčovat pocity druhých, nechat domluvit a respektovat nastavení osobních hranic, vyjadřovat lásku, pochopení, budovat vzájemnou důvěru. To je základ, na kterém se dá dobře stavět.
Přejeme krásné zimní dny a budeme rádi za reakce na článek.
Lidka Straková za tým Vitallis.cz